CO JE TO ESKALÁTOR?

Eskalátor (pohyblivé schody) je speciální řetězový dopravník určený pro dopravu osob mezi různými výškovými úrovněmi. Pracuje na principu řetězově propojených článků, resp. stupňů, které cyklicky obíhají po pevné dráze. Tvoří tak pohyblivé schodiště, zpravidla doplněné o přidržovací madlo. Používá se například v metru, na nádražích, ve velkých obchodních centrech apod...

Oproti výtahu má eskalátor vyšší přepravní kapacitu. Obvykle se eskalátory používají pro překonání přepravní výšky do 7, maximálně 14 metrů. Výjimečně, například v hlubinných stanicích metra, se zřizují i vyšší.

Eskalátor je v Česku určené technické zařízení ve smyslu Zákona o drahách. Z toho plynou i požadavky na kvalifikované zajištění provozu a údržby, například je omezena možnost používat neoriginální náhradní díly.

První eskalátor zkonstruoval a umístil Jesse W. Reno v New Yorku roku 1897 jako zábavní atrakci, první komerční eskalátor vytvořil Reno společně s firmou Otis Elevator Company roku 1899. Na podobných zařízeních pracovali souběžně i jiní konstruktéři, například se uvádí, že eskalátor vynalezl i pojmenoval kolem roku 1900 Charles Seeberger.

Název vznikl jako obchodní značka výrobku firmy Otis Elevator Company umělou kontaminací anglického výrazu elevator (výtah) latinským slovem scalae (schodiště, žebřík, stupnice). Kolem roku 1950 název "eskalátor" zobecněl.

Jako první eskalátor v Československu bývá uváděno kryté pohyblivé schodiště s dřevěnými stupni, které bylo zprovozněno roku 1926 v trase zrušené pozemní lanovky na Letnou a fungovalo až do roku 1935. 19. března 1939 byl nově otevřen obchodní dům Bílá labuť podnikatele Jaroslava Brouka v ulici Na Poříčí. Kromě moderních osobních výtahů a spojení pokladen potrubní poštou byl vybaven i eskalátorem mezi přízemím a prvním patrem. Roku 1968 byl eskalátory vybaven nový podchod na Václavském náměstí.

Nejdelším eskalátorem na světě jsou jezdící schody v jednom obchodním centru v Honkongu. Dosahují délky úctyhodných osmi set metrů. Zde se však jedná spíše o systém eskalátorů. Nejdelší nepřerušované jezdící schody se nacházejí ve washingtonské stanici podzemní dráhy Wheaton; měří 155 metrů a jízda po nich trvá tři a půl minuty. Nejdelšími eskalátory pražského metra jsou ty, které jsou umístěny ve stanici Náměstí Míru (87 metrů) a Hradčanská (76 metrů).

V České republice jsou eskalátory nejznámější ze stanic metra v Praze, kde zejména eskalátory z podpovrchových vestibulů do hlubinných stanic dosahují mimořádné délky. Eskalátory jsou hojně využívány i ke spojení vestibulů, které plní většinou též roli uličních podchodů, s povrchem. Dále jsou eskalátory na několika největších a nejmodernějších nádražích v republice a také v některých obchodních centrech.

Tradičním českým výrobcem kratších eskalátorů byla Transporta Chrudim, delší eskalátory v hlubinných stanicích metra byly původně ruské výroby.

V systémech metra se používají eskalátory pro dopravu ze staniční lodi do vstupní haly jak ve většině hloubených stanic (obvykle jen jeden, někde i dva spolu s klasickým pevným schodištěm – hloubka stanice není velká), tak i ve stanicích ražených. Tam je zpravidla hluboko pod povrchem je vyražen jeden či více eskalátorových tunelů a v něm jsou obvykle tři nebo i více ramen tzv. hlubinných eskalátorů. Eskalátory jsou mnohde použity i ke spojení vstupní haly (vestibulu) s povrchem.



Zdroj: Wikipedie, 21. století a internet